České hornictví v době předbělohorské
Druhá významná etapa rozvoje hornictví v českých zemích spadá do konce XV. století a počátku XVI. století. Byla zahájena snahami krále Jiřího z Poděbrad (1458 -1471) o obnovu těžby. Ze stříbrných dolů známých z předchozí éry se udrželo dolování jen v kutnohorském revíru. Těžbu v jihlavském a brodském rudním revíru se již nepodařilo vzkřísit.
V následujícím období, v souvislosti s konsolidací hospodářských poměrů, pokrokem v technických vědách i vlivem rozvoje zahraničního obchodu, došlo k významné prospektorské a podnikatelské aktivitě, kterou umožnil kapitál velkých jihoněmeckých obchodních domů (Fuggerové, Welserové, Schnodové) ve spojení s některými velmoži (Štikové, Pluhové z Rabštejna, Rožmberkové aj.), kterým panovník postoupil nebo propůjčil svá regální práva. Výsledkem této činnosti bylo obnovení těžby v některých dříve opuštěných rudních revírech. Například bylo obnoveno dolování v Kutné Hoře a ve Zlatých Horách, došlo k otvírce nových stříbrných dolů v Rudolfově, v okolí Krumlova, Vožice, ve Stříbrných Horách, Velharticích, Příbrami a v Březových Horách. Na Moravě se obnovuje těžba zlata ve zlatohorském revíru a těžba stříbra v okolí Horního Města na Rýmařovsku.
Charakteristickým rysem této etapy českého hornictví je to, že do popředí zájmu se dostávají i ostatní rudní ložiska obsahující železné rody a rudy barevných kovů, zvláště cínu a mědi, jejichž hospodářský význam v závislosti na rozvoji řemesel neustále vzrůstal. Rovněž těžiště hornické činnosti se pozvolna přesouvá z klasických revírů rudného hornictví do oblastí Slavkovského lesa a Krušných hor.
Na počátku XVI. století došlo ke dvěma významným událostem, které významným způsobem ovlivnily další vývoj našeho hornictví. Bylo to jednak již zmíněné objevení nových ložisek rud na české straně Krušných hor, jednak zavedení nového báňského zákonodárství annaberského typu, které i podle německých autorů bylo založeno na právu jihlavském.
Hospodářsky nejvýznamnější postavení zaujímal jáchymovský rudní revír, jenž největšího rozvoje dosáhl za doby, kdy regální právo k tomuto revíru vlastnili Šlikové. S jeho rozvojem byla spojena rozsáhlá prospekční činnost, jejíž výsledkem bylo objevení dalších ložisek a vznik nových hornických osad a mest. Ke zvládnutí složitých vlastnických i sociálních vztahů, ke kterým docházelo v nových revírech Krušných hor, bylo třeba i operativnějších báňských předpisů. Proto v roce 1518 zde zavedli Šlikové již zmíněný nový horní řad, který nově kodifikoval zásady báňského podnikání. Jejich podstatným znakem bylo přímé řízení báňské a hutní činností úřednickým aparátem regálního pána v čele s hormistrem. Z jáchymovského rudního revíru se tento horní řád rozšířil do dalších rudních revírů v českých zemích.
V Jáchymově žil v této době i známý Georgius Agricola, který zde začal psát své známé pojednání „Dvanáctero knih o hornictví a hutnictví“, které se stalo jednou z nejznámějších učebnic montánních věd své doby.
Významnou reformu Českého hornictví představují i snahy Ferdinanda I. (1526 -1564), který usiloval na úseku báňské činnosti o posílení upevnění postavení státu při řízení hornické činnosti důsledným uplatňováním pravomocí panovníka vyplývajících z horního a mincovního regálu. Zrušil výkup rud prostřednictvím „erckauférů“ a celou báňskou a hutní správu převzal do své správy prostřednictvím úřednického aparátu závislého na královské komoře.
V této době však již většina stříbrných dolů v českých zemích dosáhla zenitu své existence a dolování se postupně stávalo stále nákladnější a bylo spojeno se stále většími technickými potížemi.
Mezi rudným a uhelným hornictvím ovšem vznikají četné vztahy a dochází k výměně zkušeností. Uhelné hornictví začíná postupně pronikat ve větší míře do hornické činnosti. Roku 1590 je objeveno černé uhlí v Markušovicích u Svatoňovic a nalezeno hnědé uhlí u Sokolova. Roku 1613 bylo objeveno hnědé uhlí u Mostu.
