Avšak uzavření dolů u Suché Rudné nebylo trvalé. R. 1762 prováděl totiž na výzvu těžařstva jejich vizitaci kutnohorský šichtmistr Alis. Ten předpokládal, že zmáhací a obnovovací práce znovu zde započaté budou úspěšné, a že jimi budou odkryta vydatná ložiska jak zlata, tak i stříbra. K tomuto poznatku ho vedla prohlídka štoly P. Marie Pomocné, kutací šachtice sv. Barbory a zejména pak štoly sv. Michala (Lazara). V posledně jmenované štole se též jako produkt těžby připomínají kromě zlata častěji stříbrno-olovnaté rudy. Průběh dalších důlních prací však mínění Alisovo nepotvrdil a očekávané bohaté nálomy rud se nenašly.
Kolem r. 1770 se o dolování na bruntálském panství začal zajímat stát, který vedl již od r. 1763 za pomoci několika zkušených horníků z Uher a pod vedením šichtmistrů Lutze a po něm Stanettiho rozsáhlé vyhledávací práce na celém území rakouského Slezska. Také tyto práce byly zaměřeny především na drahé kovy. Kromě nich však byly činěny státem též pokusy o odkrytí ložisek jiných rud, zejména měděných a olověných. Železné rudy zůstávaly ještě mimo sféru zájmu státního podnikání. Práce eráru se rozšířily kolem r. 1770 i do andělskohorského rudního revíru. Také zde však měly povýtce charakter převážně prospekčních a časově omezených prací. Jen výjimečně na několika místech, např. při otvírce dolu na stříbrné rudy u Nové Rudné a hlavně pak při dolování zlata a mědi u Ludvíkova, tento rámec poněkud překročily. Ovšem pokusných šurfů a kutaček v revíru, zejména na různých dnes nesnadno zjistitelných místech (např. u Podlesí), bylo vedeno mnohem více. Je to dobře patrné zejména z relace báňského rady Lembergera, který prováděl r. 1772 ve Slezsku vizitaci dosavadních státních kutacích prací.
U Nové Rudné byla vyhloubena šachta, hluboká 14 m. Protože však galenitová žíla, která tu byla zachycena již v malé hloubce, se později vyklínila a nepodařilo se ji zachytit ani překopy ani chodbicemi vedoucími od šachty, byla opuštěna.
U Ludvíkova se práce soustředily do prostoru kolem Vysoké, jež je v pramenech zkomoleně nazývána Homberk, Humberk, místo správného Hohenbergu. Práce probíhaly intenzivně v 1. 1771-73, a to v blízkosti tzv. Bílého kamene (Weissenstein). Zde byla vyzmáhána stará a zasypaná šachta. Jejímu rychlejšímu zmáhání však bránil stále velký příval vod. Kromě toho se pracovalo na zmáhání horní a dolní štoly, které byly již dříve raženy starými těžaři a v jejichž blízkosti byly rozsahem blíže neurčené důlní práce. Také počet horníků a dělníků zaměstnaných na těchto pracích se zvýšil, takže v létě 1771 dosáhl 18 lidí, z nichž jen 3 byli havíři. Doly potřebovaly poměrně velké množství dřeva, jehož dodání bylo požadováno bezplatně od bruntálské vrchnosti. Správce panství Riedheim však tyto snahy odmítl. Poukazoval na to, že Rudolfův horní zákoník nařizuje vrchnostem dodávat bezplatné dřevo pro doly jen v tom případě, když jde o doly na drahé kovy. Protože vsak v dolech u Ludvíkova je těžba zlata tak minimální, že v žádném případě nemohou být pokládány za zlaté, nemůže jim bruntálská vrchnost dřevo bezplatně dodávat. Zdá se, že práce a výsledky dalších analýz nesplnily to, co bylo očekáváno. V červnu 1772 bylo již dosaženo spojení šachty se štolou, avšak štola byla o mnoho výše, než se původně předpokládalo.
