Do dalších sporů se dostala bruntálská vrchnost zejména po publikování nového horního řádu císaře Rudolfa, který vstoupil ve Slezsku v platnost r. 1577. Při jeho veřejném vyhlášení došlo ze strany vrchnosti k násilí vůči císařskému poslu, který byl uvržen do žaláře. Důsledky toho byly pro pány z Vrbna tragické. Císařským reskriptem ze 14. 3. 1578 panovník rozhodl, že horní regál ani vrchnost nad horami bruntálskými pánům z Vrbna nepříslušela a nepřísluší. K reskriptu bylo připojeno i patřičné právní zdůvodněním Bylo to stanovisko nové, protože ještě r. 1571 byl zastáván názor, že reální právo mají páni z Vrbna na všechny kovy, a že panovníkovi náleží toliko předkupní právo na vytěžené drahé kovy. Vrchnost zastávala však a nadále hájila názor, že bruntálské panství koupila se všemi náležitostmi a právy pro sebe i své dědice a že tyto svobody jí byly potvrzeny králem Ludvíkem a vloženy do zemských desek knížectví Opavského. Proto neuznávala nový řád panovníkův a přidržovala se řádu vlastního, který vydal Jan z Vrbna. Vůle panovníkova se nemohla v této poměrně odlehlé oblasti vždy uplatnit především pro slabost vlády Rudolfovy; vrchnost císařského horního řádu nikdy plně nerespektovala. Panovník proto musel znovu zasahovat jako rozhodčí ve sporech mezi kverky a pány z Vrbna a hájit zájmy těžařů.
Tento čin panovníkův vyvolal u bruntálské vrchnosti nechuť k dolování a uspíšil její rozhodnutí prodat bruntálské panství. Lze to aspoň předpokládat z obsáhlého popisu panství, který byl tehdy pořízen. Podle něho bylo na panství 600 rodin, z nichž v nově vzniklé Andělské Hoře a Suché Rudné bydlely 103 rodiny. V popise jsou též zmiňovány zlaté a stříbrné doly. Že se v nich čile pracovalo, dokládá i jiná zpráva z r. 1577.
Z počtu rodin v Andělské Hoře a v Suché Rudné lze důvodně předpokládat, že jeho většina se zabývala ne-li přímo prací v dolech, tedy alespoň pracemi pomocnými, hlavně v hutích a lesích. V této krajině nebyly ostatně tehdy ani jiné možnosti obživy. Přímá závislost růstu obyvatelstva na existenci dolů stojí tedy mimo pochybnost. I jiné doklady podporují správnost tohoto názoru. Jsou to další spory o doly mezi pány z Vrbna a místními kverky Maxem z Weisingenu a Jakubem Mannem o tzv. Hlubokou štolu. Spory, táhnoucí se po tři léta, byly zakončeny narovnáním. Později však opět vzplanuly, takže je byli nuceni urovnávat císařští báňští komisaři ve Slezsku Relingk a Huls. Význam dolů potvrdila rovněž jejich vizitace, podniknutá na příkaz vratislavského biskupa Baltazara, tehdejšího vrchního slezského hejtmana. Komisaři se o nich vyjádřili pochvalně. Označili je za vysoce nadějné, jak to prý dokazují jejich štoly, celkové vybavení dolů a hlavně 6 nálomů zlata zde objevených a zatím nevytěžených. O jejich bližší poloze se takřka ničeho nedovídáme, ale lze předpokládat, že šlo o důlní díla u Suché Rudné. Z názvů se vedle Hluboké štoly připomínají ještě doly Buttermilch a Vilém. Kromě nich je zachována zmínka o staré a nové puchovně.
Zdá se však, že zpráva komisařů o zdejších dolech byla příliš optimistická. O dalších osudech zdejších zlatých a stříbrných dolů není nic známo. Dolování v nich upadlo nikoliv až v důsledku třicetileté války, jak se to dosud obecně předpokládalo, ale daleko dříve, ještě na konci 16. století. Stalo se tak zejména v důsledku velkého přílivu zlata a hlavně stříbra z nového světadílu, který vedl v celé Evropě již v 2. pol. 16. stol. k velkému poklesu jejich ceny. Za tohoto stavu se dolování nemohlo vyplácet, muselo být nutně ztrátové.
