K obnovení jejího provozu došlo v roce 1906-7 a v r. 1912. Dosáhla hloubky 110 m a žíla byla prozkoumána v 70. metru na 2. obzoru a ve 110. metru na 3. patře. Na 2. patře je vylomen v 85. metru západní chodby komín na 1. patro, ve kterém žíla byla vyplněna zlatonosným křemenem s vtroušeným antimonitem. Byla až 2 m mocná a obsahovala maximálně 11,45% Sb a 93 g/t Au. Obsah zlata v jiných vzorcích břemene byl podstatně menší, 4—21,3 g/t. Na 3. patře sledovala se žíla od překopu jen asi 40 m na V a 50 m na Z. Ve východní chodbě byla údajně vesměs jalová a v západní chodbě měla jen málokde zlatonosný křemen. Antimonitem impregnované úlomky lamprofyru, které jsem nasbíral na šachetní haldě, obsahovaly podle rozboru v chemické laboratoři ÚÚG 7,01 % Sb a 0,09 % As.
Důl Otto
Tento důl je při severním okraji Krásné Hory v místě prastarého průzkumu na zlato. Hloubení tamní šachty začalo v r. 1890 na pozemku kat. č. 517/4. Šachta je včetně vodní žumpy 134 m hluboká a má 3 patra: nulté v 73 m, první v 98 m a druhé ve 130 m. Hloubky 2. patra dosáhla v první polovině srpna 1892. Tam byl z náraziště rozražen k jihu překop na hlavní krásnohorskou žílu, kterou zastihl ve 35. metru. V dalších dvou letech byla tato žíla odtud vysledována na Z a V. K západu byla prozkoumána 303 m. Asi do 240. metru probíhá v lamprofyru a potom přešla do granodioritu, ve kterém zeslábla a úplně zjalověla. Je až přes 1 m mocná a upadá 85° na jih. Ve 145. metru je rozražen z této směrné chodby na jih asi 90 m dlouhý překop, ve kterém měla být odkryta paralelní žíla. Podle provozních zpráv byl tento překop do 40. metru ražen v lamprofyru, mezi 53. a 77. metrem v „čediči podobné hornině“, pravděpodobně v proterozoickém rohovci, který směřoval podle hóry 10 a upadal 80° k JZ a posléze od 77. metru do čelby v granodioritu prostoupeném žílou „porfýru“. K východu je žíla vysledována 310 m a je vyvinuta v lamprofyru. Z 2. patra byla prozkoumána také po sklonu, a to západně od šachty ze dvou komínů a jednoho hloubení, východně od šachty ze tří komínů, V 1. západním komínu (v 89. m patrové chodby) se vytratily křemenné čočky brzy po počátečním výlomu. Druhý západní komín (ve 124. m patrové chodby) je 22,6 m vysoký. Ve výšce 4,5 m a ve 20. m vedou z něj směrné chodby. Západní hloubení ve 110. metru patrové chodby pokročilo 30 m pod její úroveň. Ve hloubce 24,5 m byla z něho žíla vysledována 40,5 m na Z. Avšak brzy nato muselo být opuštěno pro zátopu a zával. První východní komín ve 106. m patrové chodby je 4 m vysoký a z něho je rozražena asi 10 m dlouhá chodba. Druhý východní komín je 7,9 m vysoký. Žíla je z něho vysledována 9,3 m na Z a 11,6 m na V a byla vesměs jalová. Potom byl ve 24. m východní chodby vylomen do 35,4 m tzv. nultý komín. Ve výšce 34,6 m jsou z něho rozraženy na V a Z chodby v úrovni 1. patra. Aby se získalo spojení tohoto nového patra se šachtou, byl z ní v příslušné hloubce ražen na jih překop. Z něho byla žíla vysledována asi 200 m na Z a 145 m na V. Souhrnně lze říci, že výsledek průzkumu na 2. patře nebyl obzvlášť příznivý. Žíla v západní chodbě obsahovala zlatonosný křemen jen ve 100-125 metrech od hlavního překopu a mezi 180. a 235. m. Ve východní chodbě byly odkryty jen nesouvislé a malé křemenné partie. Podle provozní zprávy z 2. 2. 1895 činila tam úhrnná délka dobyvatelných křemenných čoček maximálně 60 m při jejich šířce 30—40 cm. Antimonitu bylo v žílovině resp. v křemeni její velmi málo. Poněkud víc se vyskytoval na nultém a prvním obzoru. Zlato je v křemeni většinou přítomno jako kov a často je napohled patrné. V některých průbách bylo zjištěno 120-140 g/t Au. V r. 1896 se získalo z křemenů a antimonitových rudnin 14,938 kg zlata. Přesto jeho produkce v té době byla příliš malá, než aby se vyplatil pravidelný důlní provoz. Proto začátkem r. 1898 byly veškeré práce skončeny a šachta se zatopila do 7 m pod ohlubní.
V dalším provozním období, v letech 1900—1901, se pracovalo jednak na nultém obzoru a nad ním a jednak se provádělo nové hloubení pod 2. patro. Na nultém patře byla zmáhána a dál ražena západní směrná chodba. Po zpřístupnění cca 71 metrů byl z ní vylomen komín a z něho ve výšce 12,6 m porubní chodby k Z a V. V nich žíla měla až 0,5 m velké čočky křemene a shluky antimonitu, které potom vymizely. Na druhém patře bylo u křižovatky hlavního překopu se směrnými chodbami provedeno hloubení, z kterého žíla byla prozkoumána 30 m. Od paty hloubení vedou k V a Z chodby, ve kterých žíla zpočátku obsahovala antimonit a křemen, ale pak zjalověla. Západní chodba směřovala k dřívějšímu hloubení ve 110. metru patrové chodby, z něhož měly se získat narubané rudní zásoby. Vcelku průzkumem se nepřišlo na větší dobyvatelné rudní partie, a proto v polovině srpna 1901 byl důl Otto opuštěn. Avšak po padesáti letech, tj. od r. 1951, byla šachta Otto zase zmáhána za účelem odkrytí žíly ve větší hloubce.
