Fluoritová těžba a historická důlní díla

Systematická fluoritová těžba na území České republiky byla zahájena po roce 1950. Drobné pokusy o těžbu fluoritu před tímto rokem neměly prakticky větší význam a obvykle byly spojeny s těžbou jiných surovin, zejména barytu či železných rud. Fluoritová ložiska Mutěnice u Strakonic a Kožlí u Ledče n. Sázavou měla pouze omezený rozsah a byla těžena po velmi krátkou dobu před rokem 1950. Všechna ložiska fluoritu, těžená po roce 1950, leží ve všech případech mimo centra historických báňských revírů. Po roce 1950 byl fluorit na území nynější ČR těžen na osmi ložiskách: Vrchoslavi u Teplic (těžba zahájena v roce 1952), Jílovém – Sněžníku u Děčína, Harrachově v Krkonoších, Blahutově u Chomutova, Křížanech u Liberce, Moldavě v Krušných horách, Hradišti u Kadaně a Běstvině v Železných horách. Těžba fluoritu byla v ČR ukončena v roce 1994.

Vrchoslav u Teplic

leží jz. od historického revíru Krupka, známého zejména těžbou Sn – rud. Fluoritové žíly představují samostatnou mladší vývojovou etapu celé ložiskové oblasti. Projevy fluoritové, resp. fluorit – barytové mineralizace obdobného typu jsou známy i z klasického krupeckého revíru, avšak v těsné blízkosti fluoritových žil ložiska Vrchoslav nebyly významnější projevy Sn – (V, Mo, Bi) mineralizace zastiženy. V bezprostřední blízkosti fluoritového ložiska neexistují žádná historická důlní díla.

Moldava v Krušných horách

se nachází sz. od historického hrobsko – mikulovského revíru. Jižně až jjv. od Moldavy leží historické revíry křížanovský, domaslavický a osecký. V bezprostředním okolí fluoritového ložiska probíhala prospekce a zřejmě i málo rozsáhlá těžba polymetalických rud se stříbrem již v 16. stol. V terénu jsou dosud zachovány nevýrazné zbytky štol a hald.

Prakticky nejsou k dispozici k moldavskému historickému revíru žádné původní mapové či písemné doklady. V bezprostřední blízkosti těženého fluoritového ložiska leží identifikovatelná historická díla (obr. č. 1) Maria Heimsuchung Stolln, Alte Stollne Wasserseige, No. 7 (?) zuspringt Wasser, No. 9 Schurf, No. 10 (?), No, 11 Heilige Dreifaltigkeitstolln, No. 12 Maria Hilf Stolln a No. 13 Himmelfürster Stölln. Před Heilige Dreifaltigkeitstolln, používanou v současnosti jako zdroj vody pro blízký rekreační objekt, je dosud patrná halda. Z odhadnutého profilu důlních děl cca 1,6 x 0,6 m a zaměřeného objemu dosud existující haldy lze poněkud spekulativně odhadnout, že zde bylo vyraženo cca 150 m chodeb.

V terénu je patrná Maria Heimsuchung Stolln (vč. malé haldy) jv. od předcházející štoly. Maria Hilf Stolln zamkla v rámci povrchové zástavby obce. Pravděpodobná lokalizace Himmelfürster Stolln v údolí směrem ke státní hranici ČR – SRN je naznačena modelací terénu levého břehu Moldavského potoka. Ostatní důlní díla již v terénu zanikla. Celkový počet důlních děl a jejich rozsah není však z dostupných podkladů zřejmý. Vedle důlních děl byly zjištěny v blízkosti fluoritového ložiska další pozůstatky po historické báňské činnosti. V údolí Moldavského potoka byla po jarním zvýšeném průtoku vody obnažena přímo v úrovni nynějšího dna nízká chodba, směřující od potoka zhruba k severu. Na rozhraní údolní nivy a pravého břehu potoka je v místech původní obytné stavby patrná nevýrazná propadlina, která je zřejmě směrovým pokračováním chodby, obnažené ve dně potoka. V terénu lze dále několik desítek metrů sv. od Heilige DreifaltigkeitstolIn u cesty podél pravostranného přítoku Moldavského potoka nevýraznou haldu. Bezprostředně u ní, na pravém břehu nepojmenovaného potoka, se nacházela zřejmě k Z či SZ směřující „kutací“ štola, jejíž je halda pozůstatkem.

Podle orientace úvodních částí dosud patrných štol je jich většina ražena ve směru zhruba S – J, v menší míře také ve směru SZ – JV (až V -Z). Předmětem prospekce a případné nepříliš rozsáhlé těžby byly zřejmě rudy Ag, Cu, Pb na málo mocných a směrně krátkých křemen – karbonátových žilách s polymetalickým zrudněním směru přibližně S – J (případně SZ – JV až V – Z). Tyto žíly byly zastiženy také v rámci otvírky fluoritového ložiska. Jedná se o žíly analogické žilám hrobsko – mikulovského revíru. Vyloučit však nelze ani prospekci na Sn, protože při otvírce ložiska byly zastiženy nevýznamné indicie Sn – Mo (W, Li) mineralizace.

Harrachov v Krkonoších

je jediným českým fluoritovým (resp. fluorit – baryt – galenitovým) ložiskem s uváděnou historickou těžbou na stávajícím ložisku. Podle Zippeho (1838) hledali v 60. létech (18. stol. ?) mezi obcí a vodopádem Mumlavy na levém břehu potoka galenit a fluorit. Tentýž autor (1831) uvádí „slabou těžbu“. Těžbu galenitu na ložisku uvádějí Zippe (1831), Krejčí (1855), Jokély (1861), Wildt (1882), Mládek (1897), Tuček (1948), a někteří další. Otevírací práce na ložisku uvádí Schmidt (1873), novou (?) těžbu uvádí Čech (1950). Podle Schmidta (1879) byl důl brzy opuštěn. Na přelomu 19. a 20. stol. byl učiněn pokus o znovuzpřístupnění dolu. Želízko (1902) prováděl pro chemickou továrnu Rosenzweig + Landau v Donaufeldu — Florisdorfu revizi geologických poměrů při zmáhacích a snad těžebních pracech, prováděních lesní správou hraběte Harracha v Horní Rokytnici.

Přes dílčí informace o prospekčních a těžebních pracech od 18. stol do počátku století dvacátého chybí údaje o skutečném rozsahu a lokalizaci historických báňských prací. Z práce Želízka (1902) vyplývá, že v době revize byla již vyražena štola (s největší pravděpodobností po dnešní žíle Oldřich) zřejmě v místech, kde jsou dnes propadliny na výchozu žíly. Podle podélného profilu však bylo v blízkosti ústí štoly vyhloubeno také slepé hloubení asi na úrovni dna Mumlavy. Znamená to, že hloubení mohlo být hluboké asi 4 – 6 m, avšak směrný rozsah rozfárání nelze zjistit.

Informace o pokusné těžbě a prvním rozfárání ložiska uvádí L. Schmid (1879) v dnes prakticky nedostupné práci: “Statisticko – topografický popis velkostatku Jilemnice náležející J. Osv. hraběti z Harrachů se zvláštním zřetelem na lesy“ (Praha 1879, str. 66).

Několikrát bylo pokusně na Harrachově kutáno za I. světové války (Tuček, 1948). Pracemi v 50. létech 20. stol. Však pozůstatky po původní báňské činnosti zcela zanikly, byly setřeny novější činností.

Jílové – Sněžník u Děčína

ze širšího okolí je uváděna těžba železných rud, která však není v prostorovém ani genetickém vztahu ke známému fluoritovému ložisku, a těžba hnědého uhlí. První povrchové nálezy fluoritu pocházejí z počátku 20. stol. Báňská Činnost zde byla zahájena po roce 1950.

Křížany u Liberce

podle Müllera (1927) se nacházejí u obce staré doly, jejichž rozkvět se datuje k roku 1768. Doly zde uvádí také Jokély (1859, 1861), podle Sessela (1903) a Gränzera (1921) zastihla štola fluorit a baryt. Lze předpokládat, že předmětem těžby byly limonitické rudy na výchozech fluorit – baryt – karbonátových žil. Nepříliš velké prostory na těžených fluorit – karbonátových žilách ložiska, zaplněné zemitým limonitem, byly zastiženy i novodobou těžbou fluoritu. V současné době jsou pozůstatky po staré báňské činnosti prakticky zaniklé. Nově byly báňské práce na ložisku zahájeny tehdejšími Jáchymovskými doly počátkem 50. let, následné průzkumné práce již byly orientovány na ověření fluoritových žil.

Hradiště u Kadaně

v okolí jsou uváděny opuštěné doly mezi Hradiště a Novou Vískou (Jokély 1857, Katzer 1902), podle Peterse (1927) důl na Železné rudy již nepracuje. V těsné blízkosti jedné z novodobých štol byla počátkem 50. let zjištěna a zmapována zřejmě středověká štola s hloubením, ražená po fluorit – barytové žíle s hematitem. V současné době zanikla štola pod haldou. V záp. části revíru probíhala těžba barytu v létech 1928 – 1938, v období 2. svět. války byla zde znovu prováděna otvírka s cílem těžit baryt. K těžbě již vzhledem k blížícímu se konci války nedošlo. Pozůstatky po meziválečné těžbě a válečné otvírce nejsou v terénu příliš patrné.

Blahuňov u Chomutova

v širším okolí fluoritového ložiska je uváděna málo rozsáhlá historická báňská činnost. V těsné blízkosti fluoritového ložiska však historická důlní díla nebyla zastavena. Rozsahem malé ložisko nemělo větší význam ani v období po roce 1950.

Běstvina v Železných horách

je ložiskem, objeveným na přelomu 60. a 70. let. Pod heslem Běstvina uvádí Sommer (1843) těžbu limonitu, její pozůstatky však již dnes nejsou patrné. Východně od těženého ložiska byly v údolí Zbohovského potoka nalezeny pozůstatky po historické povrchové těžbě zlata, avšak evidentně bez vztahu k fluorit – barytovému ložisku Běstvina i k blízkému fluoritovému ložisku Javorka. Špaček (1973) uvádí v blízkosti výchozu fluoritových žil malou starou haldu, avšak bez bližších podrobnosti. Při těžbě ložiska byla průzkumným komínem po žíle mezi štolovým patrem a povrchem zastižena v jv. křídle ložiska nepříliš rozsáhlá středověká štola.

Štola v úvodní části přechází kolmo fluorit – barytové žíly ložiska, postupně se stáčí k SZ zhruba do směru jednotlivých žil. Profil štoly je v zásadě lichoběžníkový se střední výškou okolo 1,6 m a střední šířkou okolo 0,6 m. Na stěnách a čelbě štoly jsou zachovány stopy po ruční ražbě. V úvodní části štoly je patrný pokus o ražbu „sledné“ chodby po baryt – fluoritové žíle s nehojným galenitem.

Před rozfárání fluorit – barytových žil ložiska byla štola zčásti zaplněna vodou. Svědčí o tom “hladinové čáry“ na stěnách chodby ve výšce asi 0,6 m od počvy a zhruba 10 cm silná vrstva kalu na počvě (s vysokým podílem Fe – Mn oxidů). O rychlém odvodnění středověké štoly (rozfáráním fluorit – barytových žil na nižší úrovni) svědčily „bahenní trhliny“ v usazeném kalu, které byly patrné bezprostředně po nafárání štoly. Na počvě štoly zůstalo v kalu částečně zachováno prkno s vyježděnou drážkou, což zřejmě dokládá způsob vyvážení vyrubaného materiálu pomocí kolečka. Směrem k ústí štoly zůstala v závalu zachována částečně původní dřevěná výztuž – stojky. Halda na povrchu ležela poněkud stranou od předpokládaného ústí štoly, což však mohlo souviset s morfologií terénu.

Pravděpodobně se jedná o prospekční štolu, kdy byla vyhledávána další Ag, Pb ložiska v širším okolí revíru Kutná Hora. Spekulativně lze odhadovat, že byla štola vyražena asi v 15. či v 16. stol. Žádné další informace o štole nejsou dostupné.

Z předcházejícího stručného přehledu vyplývá, že pozůstatky po historické báňské činnosti jsou v bezprostředním okolí těžených fluoritových ložisek v ČR pouze ojedinělé. Jejich vztah (s výjimkou ložiska Harrachov a částečně ložiska Hradiště) je k těženým fluoritovým (resp. fluorit – barytovým) pouze prostorový. Předmětem zájmu předcházejících generací těžařů byly jiné suroviny, než fluorit, a baryt. Stopy po historické báňské činnosti jsou značně či zcela setřeny. Jejich identifikace v terénu je obtížná a v některých případech již zcela nemožná. Polohopis historických důlních děl v okolí fluoritových ložisek, těžených po roce 1950 v ČR, doplňuje mozaiku informací o historické báňské činnosti. Novými pracemi byla dokumentována pouze štola na ložisku Běstvina, v terénu byly zaměřeny některé ze štol na Moldavě a geologicky byla počátkem 50. let zdokumentována štola na Hradišti. Ostatní informace vycházejí z dostupných písemných a výjimečně zachovaných mapových podkladů a jejich hodnověrnost již není možné většinou v současné době ověřit.