V dolovém poli Dolu Marie Majerová se nacházely kromě jiných ještě dvě jámy, stojící za zmínku.
Jáma Vilém
V roce 1896 byla odprodána část důlních polí Ernstu Kurtu Kästnerovi ze saské Bockwy u Zwickau, za 420 000 marek a v roce 1898 se s ním uzavřela demarkační smlouva. Když v roce 1909 povolila báňská správa těžbu ve sloji Josef od kóty 367 m výše, byla v západním poli vyhloubena 97,6 m hluboká jáma Vilém (448,8 – 351,2). Do provozu ji společnost uvedla v roce 1912. Zpočátku se těžba slibně rozvíjela, ale uhlí mělo horší kvalitu než na Marii, a proto se špatně prodávalo. Navíc nemohla být jáma připojena na vlečku. Z těchto důvodů tedy došlo k jejímu přehrazení na úrovni sloje Antonín a nadále sloužila již jen jako fárací a větrná. Nedaleko jámy Vilém rozfárala společnost také malý lom Vilém, který těžil od roku 1918 do roku 1924 uhlí při výchozu sloje Antonín.
Jáma Jindřich
Vyhloubena byla v severní části pole, vybetonována a sloužila nejprve jako vtažná. Od 27.7.1920 se využívala k dopravě horníků do dolu, tedy jako fárací.
