Důl Simson ve Zbýšově byl zaražen v roce 1848 a v roce 1853 dán do provozu. Bylo těženo jen uhlí nejlepší kvality, znečištěné se ponechávalo v dole. Roku 1902 byla postavena kovová konstrukce těžní věže. V roce 1903 byla jáma hluboká 425 m s 200 m hlubokou úpadní větrní jámou. V hloubce 94,7 m byla propojena s dolem Simson štola Xaverka, která vyúsťovala v Oslavanech v blízkosti dolu Charlota (pod silnici). Na tomto patře byl i sklad trhavin. Hlavní chodba na 7. patře v I. sloji sloužila také jako útěková cesta, při ohni nebo jiné důlní havárii, k sousední jámě Františka. Těžní stroj byl dvojčinný s ventilovým zařízením „Radovanič“. Byl vyroben v roce 1902 v Blansku. Těžní klece byly dvoupatrové, každé patro pro jeden vůz nebo sedm osob. V roce 1912 bylo na hlavních těžních patrech umístěno 10 koní. V této době větrání spočívalo v tom, že větry byly vtahovány jámou Simson na nejhlubší patro, stoupaly všemi důlními díly a byly vysávány na jámě Anna zabudovaným ventilátorem. K separátnímu větrání sloužily ventilátory na pohon stlačeným vzduchem, dodané firmou „Boží Požehnání“. V té době bylo v provozu uhelné prádlo, které bylo schopné zpracovat za 20 hodin maximálně 351 tun těženého uhlí. Uhlí bylo tříděno na kusové, kostky, ořech, hrubé kovářské, jemné kovářské, krupici a prach. Kovářské uhlí v té době se používalo z revíru nejen na Moravě, ale také v dolním Rakousku, Čechách, v Uhrách a v alpských zemích. V roce 1910 byla postavena lanová dráha z dolu Simson k dolu Františka (1 700 m). V roce 1906-8 byla dána u dolu Simson do provozu koksovna. Koks se zde přestal vyrábět v roce 1955.
V roce 1925 bylo důlní pole dolu Simson přiděleno dolům Kukla a Františka pod jedinou správu. V objektech dolu Simson byla umístěna Obvodní bánská záchranná stanice RUD až do ukončení těžby v rosicko-oslavanském uhelném revíru.
Jáma Simson byla zlikvidována zasypáním v roce 1987. V rámci likvidace revíru byla 28.9.1992 uzavřena železobetonovou krycí deskou.
Důl Simson byl 625 m hluboký.
Těžní věž dolu Simson byla vyhlášena památkově chráněným objektem – rozhodnutím odboru kultury ONV Brno-venkov číslo jednací Kult/887/87 z 29.12. 1987. Památka je vedena v Památkovém ústavu pod rejstříkovým číslem 8105.
Literatura: Plchová, J.: Rosicko-oslavanský uhelný revír 1760-1999. Oslavany 1999, 62 str.
