Důl Julius byl zaražen v roce 1877. Do roku 1880 nesl název Nová. V roce 1883 dosáhla I jáma hloubky 138 m. V roce 1889 byl k ní připojen důl Gegentrumm. První těžní stroj na jámě Julius byl vyroben firmou G. Siegl z Vídeňského Nového Města a byl zdvojený bobinami. Později byl vyměněn za stroj První brněnské strojírny.
V roce 1902 byla postavena železná konstrukce těžní věže, těžní zařízení bylo dvoububnové, parní těžní stroj byl vyroben v roce 1907. V roce 1911 byla jáma vyhloubena na 7. patro do hloubky 710 m. V tomto roce zde pracovalo 780 zaměstnanců. V roce 1910 byly doly Julius a Ferdinand spojeny lanovou dráhou, dále byla postavena třídírna uhlí s Baumannovou sazečkou. V roce 1932 byla provedena rekonstrukce povrchu jámy. V roce 1935 byla prohloubena slepá jáma,
V roce 1934 bylo důlní pole Ferdinand připojeno k dolu Julius. V létech 1945-6 proběhlo odstraňování škod z II. světové války. Jáma Julius byla nejvíce poškozenou šachtou. Těžit se začalo až v prosinci, ale 19.12.1945 vznikl rozsáhlý požár, který zničil prádlo, třídírnu, stanici lanové dráhy. Po nadlidském úsilí techniků a dělníků dolu Julius, kteří pracovali ve dne i v noci na likvidaci škod, se podařilo důl Julius obnovit a znovu zahájit těžbu uhlí již za měsíc po požáru. V roce 1949 byly postaveny na dole Julius nové koupelny, dílny a rozvodna. V roce 1952 byl vybaven těžní stroj elektrickým pohonem. Bylo dosaženo maximální dopravní hloubky 790,19 m na úrovni 8. patra.
Geologický průzkum v severní části revíru, provedený v padesátých letech, byl negativní. Počátkem šedesátých let byl při další koncentraci těžby zrušen důl Julius a jeho dolové pole bylo přiděleno k dolu Antonín. Do roku 1991 sloužil důl jako vtažná jáma a k odčerpávání vody. Ze 7. patra z hloubky 710,4 m byla čerpána užitková voda a z 2. patra z hloubky 346,1 m byla čerpána voda pitná, dodávaná do vodovodního řádu. Těžní zařízení v posledních létech bylo používáno pouze pro dopravu pracovníků údržby jámy a obsluhy čerpadel. V létech 1992-1993 probíhala likvidace dolu Julius. Na 1. patře v hloubce 260 m pod ohlubní byl vybudován železobetonový celík 6 m mocný vetknutý do náraží. Po vyplenění lezního oddělení a vyklizení technologie bylo 2. 9. 1992 zahájeno zasypávání. Byla použita hlušina z odvalu Ferdinand v celkovém objemu 4 555 m3. Zásyp byl ukončen 14. 9. 1992. Krycí deskou byla jáma 7. 12. 1992 uzavřena.
Literatura: Plchová, J.: Rosicko-oslavanský uhelný revír 1760-1999. Oslavany 1999, 62 str.
