V roce 1964 bylo zahájeno hloubení nové jámy poblíž dolu Jindřich I za účelem koncentrace těžby ze středního a severního dolového pole a vybudování nové kapacity pro 440 tisíc tun odbytové těžby. V roce 1969 byla výstavba dolu dokončena prohloubením na 9., 10., 11. a 12. patro. Jáma měla 5 pater, a to 7. patro v hloubce 898,8 m, 9. patro v 1 045,8 m, 10. patro v 1 127,8 m, 11. patro v hloubce 1 227,9 m a 12. patro v hloubce 1 328,0 m. Oddělení pomocného těžení končilo na 13. patře v hloubce 1428,4 m. Dosažitelná hloubka byla 1 550 m. Důl Jindřich II se stal nejhlubším dolem na černé uhlí v republice a podílí se na prvenství ve střední Evropě.
Velké těžní zařízení bylo vybaveno čtyřlanovým automatizovaným těžním zařízením, typové označení 4 K-4016, výrobcem bylo ČKD, rok výroby 1967. Těžní stroj byl umístěn ve věži ve výšce 37 m. Pomocné těžení bylo provedeno v jámě hlavního těžení, bylo jednočinné a bylo provozováno ze 7. patra až na 13. patro v maximální dopravní hloubce 527, 25 m. V roce 1975 byla dána do provozu lanová dráha pro dopravu uhlí z dolu do oslavanské elektrárny, která byla jediným odběratelem vytěženého uhlí. 1. října 1991 byla zahájena realizace projektu nazvaného „Likvidace Dolu Zbýšov”. Bylo započato s likvidací důlních děl a technologického zařízení na povrchu, které souviselo s těžbou uhlí. Poslední vytěžené tuny černého uhlí z rosicko-oslavanského uhelného revíru byly dodány do elektrárny v Oslavanech 20. prosince 1991. Poslední vůz z dolu Jindřich II byl vytěžen 28.12. 1991. V květnu 1992 byla schválena změna plánu likvidace hlavních důlních děl. Zasypání jámy Jindřich II bylo nahrazeno zatopením. Region dolu Jindřich II je z hlediska hydrogeologického perspektivním zdrojem kvalitní vody. Po demontáži těžního zařízení byla jáma 23.12. 1992 uzavřena na ohlubni železobetonovou krycí deskou.
Literatura: Plchová, J.: Rosicko-oslavanský uhelný revír 1760-1999. Oslavany 1999, 62 str.
