Důl Anna ve Zbýšově byl zaražen Johannem Müllerem, po dobytí optimální hloubky byl důl opuštěn, znovu otevřen Annou Müllerovouv roce 1830 a vybaven již strojním zařízením. U dolu byla vybudována v roce 1859 koksovna. V tomto roce byly dány do provozu u jámy Anna dvě schaumburské koksové pece, v roce 1869 další dvě pece.
Oslavanské doly 1. 4. 1869 koupila rakouská společnost Innerberger Haupt Gesellschaft in Wien se záměrem vybudovat zde koksovnu na výrobu koksu potřebného pro své železárny právě stavěné ve Westfálsku. V roce 1870 proběhlo přímo na dole Anna jednání za účelem výstavby koksovny. Jednání se zúčastnil generální ředitel Innerbergské společnosti Schuchart a belgický průmyslník Gobiet.
V roce 1871 ostravští zedníci pod belgickým vedením zahájili u dolu Anna stavbu koksovny. Koksovna byla dokončena v listopadu 1872. Avšak koks zde vyrobený se pro tavbu litiny ze štýrské železné rudy nehodil. 1. 11.1881 je koksovna již v majetku Rosické báňské společnosti v Božím Požehnání (Zastávka).
V roce 1870 a 1872 byla kapacita koksovny zvýšena o 100 pecí typu Gobiet. V roce 1871 byla k jámě Anna zřízena železniční vlečka.
27. dubna 1872 došlo na dole Anna k výbuchu třaskavých plynů. Ke znovuotevření dolu došlo v roce 1944, kdy byly těženy do roku 1967 zbytkové pilíře. Dobývání uhlí zde probíhalo ve velkých úklonech. Důl Anna patřil k dolu V. Nosek. Po roce 1967 byl důl zlikvidován a byla provedena kompletní asanace. Důl Anna byl 195 metrů hluboký a měl 4 patra.
Literatura: Plchová, J.: Rosicko-oslavanský uhelný revír 1760-1999. Oslavany 1999, 62 str.
