V průběhu 80. let byl závod Měděnec postaven před úkol zabezpečit si další pokračování a rozvoj těžby Fe rudy po roce 1992, resp. 2000, ověřením dalších zásob suroviny. Po několikaleté projektové přípravě byl v roce 1987 zahájen rozsáhlý báňský geologický průzkum magnetitového ložiska Kovářská. Toto ložisko se svými 12 až 15 milióny tun Fe rudy je největším dosud známým skarnovým magnetitovým ložiskem nejen v přísečnicko-měděneckém revíru, ale i v České republice. Otvírka a dobývání ložiska Kovářská mohla zajistit prodloužení životnosti závodu Měděnec minimálně do roku 2020 až 2030 při kapacitě roční těžby 300-500 tis. tun rudy o produkci 110-210 tis. tun Fe koncentrátu.
Negativní přístup k dalšímu rozvoji čs. rudného hornictví prosazovaný od roku 1988 a následovně vyhlášení útlumu těžby domácích rud mělo tvrdý dopad i na další investiční rozvoj závodu Měděnec. V závěru roku 1989 je geologický průzkum ložiska Kovářská zastaven, postupně jsou výrazně kráceny cenové dotace pro stávající výrobu Fe koncentrátu a je zpracováván projekt likvidačních prací. Pro kolektiv pracovníků závodu to znamenalo dvě možné alternativy řešení daného stavu: buď totální likvidace závodu, nebo intenzívní hledání nového výrobního programu.
Přesto je možné význam hornické činnosti závodu Měděnec hodnotit z několika pohledů:
1. Těžba a úprava nerostné suroviny (Fe rudy) – využívání domácí surovinové základny
Nutno si přiznat, že výroba magnetitového koncentrátu v Měděnci kryla jen nepatrnou část celkové československé spotřeby železných rud (0,25-0,3 %) a rovněž podíl na domácí produkci byl nízký (5,2 % upravených surovin – Fe koncentrátů nebo 7 % kovu v surovinách vzhledem k vyššímu obsahu Fe v koncentrátu z Měděnce). Z hlediska kvality však koncentrát z Měděnce představuje špičkovou surovinu, která je rovnocenným ekvivalentem prachových Fe rud dovážených ze světa (Brazílie, Venezuela, Švédsko…). Dovážené zahraniční rudy se naopak nemohou po stránce obsahu Fe (a SiO2) s měděneckým koncentrátem srovnávat.
Porovnáme-li roční produkci měděneckého koncentrátu (např. za rok 1987) se stejným druhem Fe rud, tzn. s rudami prachovými, stejné nebo vyšší kvality, potom produkce Měděnce (40 tis. tun) představuje v těchto kvalitních rudách podíl 29 %. Lepší byly pouze koncentráty švédské.
2. Oblast sociální – pracovní příležitosti pro obyvatele pohraniční horské oblasti
Důlní závod Měděnec představoval významný zdroj pracovních míst, jehož význam byl znásoben skutečností, že se nachází v horské pohraniční oblasti Krušných hor. Za období výstavby a báňské činnosti poskytl závod Měděnec zaměstnání více než třem tisícům obyvatel okresu Chomutov. Maximální stav pracovníků dosáhl počtu 287 v roce 1989, průměrný stav byl však nižší, přibližně 265 pracovníků. Od roku 1989 v souvislosti s útlumem těžby tento stav postupně klesal až na 184 zaměstnanců k 31. 7. 1992, tzn. ke dni ukončení těžby.
3. Oblast vědy a techniky – širší poznání geologických, mineralogických a dalších přírodních zákonitostí a jejich aplikace v technické praxi
Během 37 let, tzn. od zahájení nového vyhledávacího průzkumu v roce 1955 do ukončení těžby v roce 1992, bylo vypracováno a částečně publikováno velké množství odborných technických nebo vědeckých prací, zejména v oborech ložiskové a důlní geologie, petrografie, mineralogie, technologie úpravy surovin, technologie dobývání a ekonomiky nerostných surovin. Jen z oblasti geologických věd to bylo přes čtyři sta prací.
Akce geologického průzkumu s následnými závěrečnými zprávami a výpočty zásob suroviny umožnily podrobně poznat geologické a úložní poměry ložisek Fe rud a přispěly také k poznání geologické stavby Krušných hor.
Na závěr je nutné zdůraznit, že příčinou ukončení těžby železné rudy na Dole Měděnec nebyla neefektivnost těžby a úpravy rudy, nýbrž vyčerpání zásob otevřených ložisek (Měděnec a Přísečnice) v dobývacím prostoru.
Závod ukončil těžbu Fe koncentrátu v posledním měsíci, tzn. červenci 1992, ve výši 4 400 tun, (což odpovídá roční kapacitě 53 tis. tun!) nejen s výrazně nižším počtem zaměstnanců, ale i se ziskem a s vytvořením dalších finančních zdrojů použitelných pro další rozvoj závodu.
