Hrušovské doly majetkově náležící Rotschildům převzalo do pronájmu v roce 1872 Gutmannovo těžařstvo. Z poznatků dolování hrušovských dolů, kutacích a průzkumných šachtic a jam v jejich okolí, přikročilo koncem r. 1872 k hloubení jámy Ida – pojmenované po manželce Viléma Gutmana.
Hloubení jámy probíhalo postupně tak, že v roce 1875 dosáhlo hloubky 141 m a v roce 1883 dosáhla jáma hloubky 287 m. Poslední etapa hloubení byla prováděna až v létech 1900 až 1903 do konečné hloubky 413,2 m. Jáma procházela pokryvem do 55 m v obtížných podmínkách s přechodem přes vrstvy jílů, písku a pásma kuřavky přecházela za pomoci pařin. Starší pamětníci ze vzpomínek a ústního podání vyprávěli, že jáma musela být proti prosakování vody izolována obložením po obvodu profilu pláty špeku (aby se nekradl, byl napuštěn karbolem). Hovořilo se, že se provádí její “ špekování“. Přes prováděnou izolaci prosakování vody do jámy zůstalo tvrdým problémem a měření jejího výronu množství až 600 l za minutu v úrovni 1. patra (z jámy 300 l/min.). Za tím účelem byla na patře vybudována jímka – “ žumpovna “ pro svádění vod a jejich čerpání na povrch.
K odvětrání dobývacího prostoru jámy Ida bylo využito jámy č. 1 vyhloubené v roce 1840 do hloubky kolem 97 m nazvané Krust Schacht (původně větrní jámy pro hrušovský důl Förder Schacht ). Od roku 1874 byla větrní jáma č. 1 postupně prohlubována tak, že v roce 1876 dosáhla hl. 296 m, v roce 1878 dosáhla 300 m a poslední prohloubení na konečnou hloubku 334 m bylo provedeno až v roce 1918. Zajímavé je, že jáma č. 1 při hloubení procházela pokryvem jen 11 m, kdy dosáhla karbonu.
