Důl Václav (Jáma Alpinka) v Orlové

Důl Václav byl založen v r. 1899, tehdy začalo hloubení těžní jámy. Výstavba dolu pokračovala založením větrní jámy, která byla založena o čtyři roky později v r. 1903. Důl měl nejsevernější polohu v petřvaldské dílčí pánvi a vznikl v dřívějším kutacím obvodu J. Zwierziny.

Důl byl založen Rakouskou alpinskou montanní společností, a.s., která byla vytvořena nedlouho předtím v r. 1881 fůzí a koupí majetku od 9-ti firem, mezi nimi byla také Innerbergská hlavní těžební akciová společnost. V majetku Innerbergská společnosti byly jednoduché důlní míry (Josef III a IV, získané v r. 1874 po dohodě s bratry Gutmannovými od dolu Žofie a ještě tři další dvojité důlní míry August, získané v r. 1879. Posledně jmenované propůjčky byly uděleny na základě ražeb na dole Žofie.

Těžní jáma byla vyhloubena v důlním obvodu, který se nalézal v blízkosti jmenovaných důlních měr. Na podkladě vlastního hloubení těžní jámy byly v r. 1904 získány další propůjčky na skupinu 8 dvojitých důlních měr Quido a Vilém a na základě ražby důlních děl z jámy ještě důlní míry Antonín a Karel. Důlní pole tehdy měřilo 180,9 ha. Do r. 1927 vzrostlo ještě na 473,7 ha.

Majetek Rakouské alpinské společnosti, zahrnující také důl Alpinka (později Václav), odkoupil v r. 1926 Čs. stát. Pro jeho správu bylo vytvořeno Státní báňské ředitelství v Porubě u Orlové.

Důl měl původně název Důl č. I, a to s ohledem na počínající těžební činnost Alpinské společnosti, pozdější název „Alpinka“ (Alpinenschacht) pochází od názvu mateřské společnosti. Toto pojmenování trvalo až do r. 1927, když důl předtím v r. 1926 přešel do vlastnictví Čs. státu, tehdy zřejmě u příležitosti svatováclavského milénia (tisícileté výročí), byl název zaměněn na jméno Václav.

Důl dobýval uhelné sloje v nejsevernějsí části petřvaldské dílčí pánve. Těžil šikmo a strmě uložené sloje porubských a jakloveckých vrstev ostravského souvrství. Nejbohatší byla východní část se strmě uloženými slojemi v partiích orlovské vrásy.

Důl byl vertikálně členěn na 6 provozních pater s 80-ti metrovým hloubkovým odstupem.

Důlní patra dolu Václav, viz. tabulka.

V důlním poli Václav byly provozovány celkem 4 jámy.

Základními jámami byla větrní, původně těžní jáma z r. 1899 a těžní, původně větrní jáma z r. 1903. Jejich funkce při velké rekonstrukci v letech 1918-23 byly vzájemně zaměněny.

V první etapě výstavby dolu byla těžní jáma vyhloubena v r. 1899-1891 po úroveň 3. patra v hloubce 340 m. Větrní jáma byla brzy na to v r. 1903 vyhloubena rovněž na úroveň 3. patra. Těžní jáma byla v r. 1902 vybavena parním těžním strojem se systémem rozvodu Gutenhofnungshüte, vyrobeným v r. 1901 Strojírnou Andritz ve Vídni. Na větrní jámě byl instalován elektrický ventilátor typu Geissler o výkonu 3500 m3/min, vyrobený v r. 1901 firmou Breitfeld a Daněk, Praha.

První těžba na dole Václav byla zahájena v r. 1902 a činila 7212 t. Na plnou těžbu důl najel až v r. 1907, kdy těžba činila 78917 t.

Při přestavbě dolu v poválečných letech 1918-1923 dosáhla hloubka dolu své konečné hodnoty na úroveň 6. patra v hloubce 580 m. Tehdy na prohloubené větrní jámě na úroveň 6. patra bylo instalováno výkonné těžní zařízení s parním strojem, systému Radovanovitz, vyrobeným ve Vítkovických strojírnách v r. 1920. Na základě tohoto řešení byla, jak je výše uvedeno, uskutečněna v r. 1923 přeměna dosavadní výdušné jámy Václav č. 2 na jámu vtažnou a těžní a naopak, s příslušným vybavením staré původně těžní jámy novým strojním zařízením pro větrání.

Dnem 28. 9. 1938 přešlo vlastnické právo (i s mezitím získaným dolem Evžen) z Čs. státu na Čs. zbrojovku, a.s., Brno. Později vlastnické právo přešlo na Severní dráhu Ferdinandovu, a.s., která si podržela důlní závody až do znárodnění v r. 1945.

Po zavedení národních správ a znárodnění v r. 1945 se důl Václav stal od 1. 1. 1946 majetkem Čs. státu a byl součástí národního podniku Ostravsko karvinské kamenouhelné doly.

V působnosti nového vlastníka se připravovala velká rekonstrukce dolu Václav a počítalo se i začleněním sousedního dolu Evžen. Tato poslední plánovaná rekonstrukce dolu Václav, která byla zahájena těsně po 2. světové válce, zůstala nedokončena. Při rekonstrukci se plánovalo sloučení dolu Václav s dolem Evžen, s přenesením centra těžby na důl Václav. Rekonstrukce započala v r. 1945 prohloubením a rozšířením průřezu jámy Václav 1, za účelem jejího opětného převedení na jámu těžní. Prohloubení jámy zůstalo nedokončeno těsně nad úrovní plánovaného společného 7. patra. Za účelem spojení dolů byl důl Václav překopně spojen v dole s nově prohloubenou jámou Evžen (8. patro). Tehdy byla k dolu Václav přičleněna západní část důlního pole dolu Doubrava, včetně větrní jámy Eleonora 3, která pak dostala označení Václav III.

K organizačnímu spojení dolů Václav a Evžen sice k 1. 1. 1955 došlo, kdy byly sloučeny v jeden podnik s názvem Důl Čs. pionýr, ale z dokončení výstavby sešlo. Změna koncepce zřejmě vyplynula ze závěrů expertízy sovětských poradců, kteří v OKR působili v letech 1952-1953. Připojením dolu Evžen k dolu Václav dne 1.1. 1955 vznikl původně OKR-Důl Václav, n. p. Zanedlouho, dle požadavku osazenstva obou sloučených dolů, byl nový podnik přejmenován z tehdejšího nově získaného jména dolu Evžen (13. 9. 1952) na Důl Čs. pionýr; Důl Václav se stal jeho provozním závodem č. 2.

Po připojení dolu Čs. pionýr ke dni 1. 1. 1970 k dolu Julius Fučík, se stal Důl Václav jeho provozním závodem č. 6, jako závod Václav v likvidaci.

V důsledku nadbytku uhlí v r. 1966 a předpokladů snížených potřeb uhlí v hospodářství státu bylo, i přes dosavadní nedokončenou rekonstrukci dolu Václav z druhé poloviny 50. a prvé poloviny 60. let, přikročeno uprostřed plné těžby k rychlému ukončení provozu dolu Václav v r. 1967. V tom roce bylo vytěženo ještě posledních 254 920 t uhlí. Jámy byly potom v r. 1973 zasypány.