Na katastru obce Paskov byly odvrtány první vrty z povrchu na uhelné sloje již na počátku tohoto století. V roce 1901 „Mostecká uhelná společnost — Brüxer Kohlenbergbau Gesellschaft”, jak zapsal tehdejší obecní kronikář: „započala zde zkušební horování na uhlí”. Stalo se tak na pozemku bývalého paskovského občana Julia Kolína v blízkosti mostu vedoucího k nádraží, tj. v prostoru nynější ulice Národního odboje. Toto „horování” pokračovalo pak v roce 1903 druhým vrtem na pozemku tehdejšího majitele Jiřího Falhauera, v prostoru od čp. 127, u okresní silnice vedoucí z Paskova k Oprechticím a v roce 1905 třetím vrtem v „Luhu“ u silnice k Hrabové, opět na pozemku Julia Kohna. Konečně čtvrtý vrt se uskutečnil roku 1906 v prostoru u bývalé okresní silnice, vedoucí z Paskova k Žabni, na pozemku rolníka Karla Matěje z čp. 173.
Další uhelný průzkum v oblasti Paskova pokračoval v letech 1938— 1942 a soustředil se zejména do prostoru severního, směrem k hrabovské hranici. Později v letech 1946—1949 byla zde odvrtána také řada vrtů na karbonský plyn — metan pro dnes již zrušenou mitrovickou čerpací stanici, která zásobovala vozidla uzpůsobená na metanový pohon a také domácnosti z blízkého i vzdálenějšího okolí, v nichž metanu stlačeného do ocelových láhví, používali k vaření.
Závěrečné etapa podrobného uhelného průzkumu v prostoru Paskova proběhla pak v letech 1949—1954 pod vedením n. p. Uhelný průzkum Ostrava. Bylo tu provedeno na 30 vrtů, které určily množství, kvalitu i uložení zdejších uhelných zásob a výpočtem několika set miliónu, tun uhelných zásob byl dán základ pro zpracování projektu nového dolu.
Výstavba nového dolu s názvem Důl Paskov byla schválena vládou naší republiky dne 25. 6. 1959 a bezprostředně poté byly zahájeny první práce. Jejich vedením byl pověřen od počátku Ing. Zdražil, později také ředitel Dolu Paskov. Hloubení důlních jam započalo v roce 1961. Pokračovalo rychle a v roce 1962 hlubiči pracující na tomto díle (mj. výborné výkony) při svém pokusu o překonání světového rekordu v důlním hloubení vyhloubili za 31 dnů 284,20 m těžní jámy a tak obsadili druhé místo na světě v žebříčku této práce. Paskovská obecní kronika k tomuto období výstavby Dolu Paskov také zaznamenává, že: „v sobotu dne 18. listopadu 1961 na ranní směně z hloubky 340 m bylo vyvezeno na povrch v kapse geologa Ing. Jiřího Dvořáka a v čepici technika Miroslava Vojkovského první kamenné uhlí, které se zde má těžit“.
Při ražbě prvých metru překopu a důlních chodeb ukázalo se však také, že původní názor na geologickou stavbu otvíraného důlního pole není správný. V návaznosti na to byly od roku 1964 k jejich upřesnění obnoveny v paskovském prostoru i další geologicko-průzkumné práce. Jejich zásluhou pak na Dole Paskov, mimo předpoklad, bylo v roce 1966 vytěženo již první tržní uhlí. V roce 1967 těžba tohoto uhlí na novém dole představovala již 142 580 tun, v roce 1968 — 265 745 tun a v r. 1969 — 307 560 tun. Při tom dále rostla výstavba dolu. V roce 1970 na něm byla uvedena do provozu nová úpravna uhlí (prádlo), na svou dobu největší v Ostravsko-karvinském revíru, s nejmodernějším a téměř automatizovaným technologickým zařízením. Tím skončila v podstatě etapa jeho základní výstavby.
Počáteční stav pracovníku Dolu Paskov představoval 203 lidí. Když se jeho výstavba a provoz rozšiřovaly, stav stoupal a v roce 1972 bylo zde zaměstnáno již průměrně 2 350 lidí. Přecházeli sem z ostatních šachet Ostravsko-karvinského revíru (mnohdy celé osádky), nebo z jiných pracovišť, buď jako noví, stálí pracovníci nebo brigádníci. V roce 1961 byly pro ně postaveny první byty (v počtu 124), a to v Paskově, v úhlu mezi Bělskou a Neužilní ulicí. V roce l965 pak dalších 480 bytů ve Frýdku-Místku na sídlišti Riviéra a 60 bytů v Ostravě-Hrabůvce. Bytová výstavba zejména ve Frýdku-Místku a Ostravě dále pokračovala podle potřeb šachty. Mimoto vlastnil Důl Paskov také všestranně vybavenou hotelovou ubytovnu pro své, zvláště svobodné zaměstnance ve Frýdku-Místku s kapacitou 880 lůžek. Byli tam ubytováni v pokojích pro 2—3 osoby. Důl byl vybaven rovněž dokonalým zdravotnickým zařízením i vlastním zařízením pro rekreaci svých zaměstnanců.
Při své celkem krátké historii Důl Paskov prožil také velkou nepříjemnou mimořádnou událost. Dne 4. dubna 1970, krátce před výměnou noční a ranní směny, došlo zde k explozi plynu a ani pohotový zásah záchranných čet nemohl zabránit ztrátě životů 26 havířů, kteří zahynuli. Byla to první oběť horníků nového dolu hornické práci.
Dobývání černého uhlí v dobývacím prostoru Paskov bylo ukončeno v důsledku vládou vyhlášeného útlumu v roce 1999. Celková těžba černého uhlí na lokalitě Paskov činila 18 439 628 tun uhlí.
A stačí jeden zloděj a tunelář jako je Bakala a jsou tisíce horníků bez práce.A´t žije kapitalismus…..Doufám že ho co nejdřív někdo sejme z odstřelovačky
Jako malý capart jsem se najezdil na Důl Paskov 41 za dědou. Dneska není děda ani šachta.
Když dnes projíždím kolem tak mi je do pláče. To místo mělo jedinečné kouzlo. Pod zemí je jedno jak je člověk bohatý, kolik čeho má. Příroda se neptá a všem stejným metrem. Hold to místo má duši a ne jako stadiony a nákupní centra. Na šachtě jsou všichni hráči a nebo prodavači co potřebují uživit své rodiny, když to přirovná výše napsané větě.
Člověk jde z lampovny a vidí jak skipová věž jde k zemi tak to není příjemný pocit.
Když to tak čtu je mi dost smutno. Já na Paskově fáral v letech 1972 až 1978 jak důlní elektrikář slaboproudař, pod mistrem Ing. Laďou Drábkem. Bylo to krásné období mého života, kde člověk musel použít vše co měl, aby to každodenně zvládl. Měl jsem ovšem vždy pocit, že to co jsem dělal na něco bylo. Když jsem slyšel že se hloubí 4. a 5. patro, vždy jsem si říkal, že bych se tam ještě někdy rád podíval. Žel již jsem to nestihl, protože lidé z vládních kruhů a byznysu, důl prohlásili za neperspektivní. Proč se hloubilo mi není do dnes jasné, když to tito “vlčáci” zničili. Onehdá jsem jel kolem a tak jsem po známé silnici odbočil ke kolovně, kde bylo velké parkoviště pro auta a autobusy. Byl jsem překvapen že nikdo nikde není. Váhavě jsem vyšel po schodech hlavní budovy, kde na nový rok hrála kapela na přivítanou a čekal jsem vátného s pistolí u pupku. Ale našel jsem jen deskami zakřižované dveře. Jako na dole, když byl někde v díle neodvětraný metan. Zkusil jsem to tedy druhou stranou, kolem nákladní vrátnice. Vítr zde lomcoval otevřenou branou sem a tam. Smutný pohled. Mohl jsem jit kam jsem chtěl, obešel jsem strojovnu s bývalou bubnovkou, trafostanici, skip. Všude obraz spouště a zkázy. Jen svorníky čučely z betonových podlah, vytrhaná kabeláž a tak jsem se vydal k naši elektrodílě. Vstoupil jsem dovnitř a našel ponky s nepořádkem a svoji skříňku na vercajk. Stál jsem a plakal nad tou spouští, ketrá tu panovala. Šlo mi hlavou spousta vzpomínek a lidí které jsem měl rád. Nepotkal jsem nikoho s kým bych mohl prohodit pár slov. Vyklopýtal jsem přes tem herberk ven a došel až k jámě, kde jsme fárali den co den. Malá ohrada mne přivítala s pomníčkem a kladívky otočenými směrem dolů. Dofáráno, dotěženo, vyrabováno, rozkradeno, ukončeno. Jen žlutá degazační roura někam vedla pryč. Přečetl jsem si technické udaje a bylo mi ještě více smutno než v elektrodílně. Tady jsem nechal své mládí, svoji sílu a radost z toho, že patřím mezi tyto chlapi, co něco dokázali. Odcházel jsem k autu a skoro jsem se styděl že brečím, ale jinak to snad ani nešlo. S láskou vzpomínám. “Zdař Bůh” . #Paskov 4.y. 1725 Aleš