Důl Čs. pionýr v Petřvaldě (Důl Evžen)

Důl Evžen byla založen v důlním polí Heinricha hraběte Larisch-Mönnicha v r. 1862. Důl vznikl započetím hloubení těžní jámy Evžen. V pořadí byl druhým dolem provozovaným v petřvaldské dílčí pánvi.

Důl nesl z počátku údajně název Kamenouhelný důl Jakub (Jacobsteinkohlen Zeche). Ještě v r. 1885 je uveden jako součást podniku Důl Jindřichovo štěstí (Heinrichsglück Zeche), a to společně se sousedním dolem Jindřich. Dobu, od které se uplatnilo užívání názvu Evžen, se nepodařilo dohledat. Pojmenování dolu Evžen trvalo až do r. 1952, kdy dne 13. 9. 1952 byl důl vlivem tehdejšího politického klimatu přejmenován na důl Čs. pionýr. Po připojení k dolu Václav v r. 1955 se užívání jména Evžen vrátilo pro organizační označení závodu.

Součástí dolu Evžen byly jámy: těžní jáma Evžen, založená v r. 1862, větrní jáma Marianka, založená v r. 1878, větrní jáma Jan, založená v r. 1885. Kromě nich se po stránce těžební a později větrní funkce stala jeho součástí i sousední jáma Jindřich, založená v r. 1844. Přičleněno bylo i důlní pole dolu Jindřich, včetně tehdy činné jámy Nálezné.

Důl Evžen byl založen pro zvětšení využití těžebních možností ve východní části larischova důlního pole. Důl dobýval východní křídlo uhelných slojí v severní části petřvaldské brachysynklinály. Později, po zániku těžební funkce sousedního dolu Jindřich, exploatoval i západní křídlo hlubších slojí v této synklinále. Hlubinná činnost se do určité míry a doby překrývala s výše položeným štolovým dolováním, které končilo kolem r. 1875.

Z dokumentace důlních propůjček vyplývá, že v místě jámy Evžen byla pravděpodobně před r. 1858 vyhloubena kutací jáma, na kterou byly vydány propůjčky jednoduchých důlních měr Anna a Helena, které byly později v r. 1858 soustředěny s okolními propůjčkami v důlní pole Jindřichovo štěstí I. Tehdy vznikl největší základ rozlohy evženského důlního obvodu. Později v r. 1885 rozloha důlního pole měřila 695 ha. V dalších letech se podstatně její velikost nezměnila, neboť v r. 1928 je uváděna ve výměře 678 ha.

Důl měl celkem 8 provozních pater, z nichž nejsvrchnější (výdušné) mělo úroveň totožnou s horizontem Martinské štoly, proto bylo nazýváno Martinským patrem a bylo využíváno k přirozenému větrání dolu, a to až do doby započetí využívání vlastních, později vyhloubených větrních jam a začlenění důlních děl dolu Jindřich do větrného systému dolu Evžen.

Při budování výdušných jam byla hloubková poloha jednotlivých pater přizpůsobována i poloze uhelných slojí, takže byla provozována např. patra sloje Evžen, Koks, Gabriela.

Na dole Evžen byly jako první OKR využíváni v dole koně, kteří byli spuštěni do dolu v květnu 1868.

V r. 1886 postihl jámovou budovu velký požár. Při odstraňování jeho následků byla v r. 1887 provedena rekonstrukce a modernizace povrchového vybavení celého dolu pro zvýšení těžební kapacity. Další, již plánovaná modernizace a velká přestavba dolu Evžen byla uskutečněna v letech 1914-1916. V rámci přípravy investiční přestavby sousedního dolu Václav v r. 1945, kdy k němu měl být připojen i důl Evžen, bylo vyměřeno v dole překopní propojení obou dolů a byla prohloubena s rozšířením průřezu těžní jáma Evžen.

S ohledem na vyčerpání otevřených uhelných zásob bylo však v r. 1972 přistoupeno k ukončení těžebního provozu. Jámy Evžen, Marianka a Jan byly zasypány v letech 1973-1974.

Pokud se týká vlastnických poměrů, patřilo důlní pole Jindřichovo štěstí I a II, v němž hlubinný důl nacházel, nejprve do majetku Heinricha hr. Larisch-Mönnicha, majorátního pána v Karviné. V r. 1859 byly larischovské doly rozděleny na dvě části (karvinské a petřvaldské). Karvinské důlní pole připadlo Johannu hr. Larisch-Mönnichovi a petřvaldské důlní pole Eugenu hr. Larisch-Mönnichovi. I když důlní majetek byl jmenovaným spravován od toho roku, byl jeho převod zapsán do horních knih až po rozhodnutí soudu v r. 1868-1870.

Po smrti Eugena Larisch-Mönnicha bylo vlastnické právo rozděleno odkazovací listinou ze dne 10. 9. 1886 na jeho dědice. Důlní pole pak bylo spravováno firmou Kamenouhelné doly Jindřichovo štěstí dědiců hr. Evžena Larisch-Mönnicha (Steinkohlenbergbau der Graf Eugen Larisch-Mönnichschen Erben-Heinrichsglückzeche), a to z důvodu potřeby zajištění výkonu správy majetku, který byl značně rozčleněn na několik dědiců. Později byla tato firma dne 1. 7. 1897 přeměněna na akciovou společnost s názvem Ostravsko-karvinská montanní společnost, a.s. Na základě usnesení valné hromady této akciové společnosti ze dne 11.3. 1931, se stává jejím jediným vlastníkem čs. stát, do jehož plného vlastnictví se dostává v r. 1938.

K tomu nutno doplnit, že do jmenované společnosti, která byla vytvořená v r. 1897, nevložili dědicové hr. Larisch-Mönnicha západní část důlního pole o rozloze 165,5 ha, které již bylo od roku 1885 pronajato arcivévodovi Albrechtovi. Pronájem byl uskutečněn za účelem dobývání sousedním dolem Albrecht (později zvaném Hedvika). Pronájem byl stále prodlužován, takže trval až do znárodnění dolů v r. 1945. Toto důlní pole neslo po celou dobu od r. 1885 pojmenování Důl Jindřichovo štěstí a bylo ve výhradním majetku larischových dědiců (mimo jmenovanou společnost), dokládá to např. revírní mapa OKR z doby 2. svět. války.

Podle trhové smlouvy ze dne 28. 9. 1938 přešlo vlastnické právo k dolu Evžen na Čs. zbrojovku, a.s. Brno. Později od 1.5. 1942 přešlo na Severní dráhu Ferdinandovu, a.s., která ho vlastnila až do znárodnění v r. 1945.

Po znárodnění dolů v r. 1945 ke dni 1.1. 1946 byl důl Evžen začleněn v r. 1946 do národního podniku Ostravsko karvinské kamenouhelné doly.

Důl Evžen byl dne 13. 9. 1952 přejmenován na důl Čs. pionýr. K 1. 1. 1955 byl důl Čs. pionýr (Evžen) připojen k dolu Václav v rámci připravovaného sloučení jejích důlních polí a započaté přestavby. Důl Evžen se organizačně stal jeho závodem č. 1. K 1.1. 1963 byl k dolu Čs. pionýr organizačně připojen důl Žofie. K poslední změně došlo 1.1. 1970, kdy byl důl Čs. pionýr sloučen s dolem Julius Fučík a důl Evžen se stal organizačně jeho závodem č. 5 (Důl Fučík 5).