V blízkosti Novoroční jámy, na které se těžilo již od r. 1719, byl překřížen odžilek žíly Sv. Anny a v pokračování Dědičné štoly, ve vzdálenosti 157 m od Novoroční jámy byla křížena žíla Janova (Jana Nepomuckého) – později nazývána žíla Jánská. Na této žíle byly vyhloubeny tři „tajné jámy“ Petské; tři vzájemně propojená úklonná báňská díla do hloubky 50 m.
Na Janově žíle bylo raženo hloubení, z kterého se později stala úklonná Jánská (Janova) šachta. Tato jáma po dlouhé desetiletí sloužila k odvodňování i těžbě březohorského ložiska a to až do doby napojení březohorských dolů na dlouhou Dědičnou dušnickou štolu. Jánská šachta byla také po celé 18. století největší těžní jamou na březohorském ložisku. Jáma byla ražena v úklonu a její úklon se zvětšoval s hloubkou. Z ní bylo otevřeno 5 pater, přičemž štolové patro bylo v hloubce 68 m a 5. patro v hloubce 173 m pod povrchem. Z Jánské šachty byly sledovány a dobývány žíly Josef, Jan, Prokop a Václav. Dobývalo se výhradně sestupkově.
